Jdi na obsah Jdi na menu
 


18. 2. 21 Kyjov zast. – ct Mutěnka – ct Mutěnická – Svatobořice-Mistřín (8 km)

20. 3. 2021

Kyjov zast. ct Mutěnka ct Mutěnická Svatobořice-Mistřín (8 km)

čtvrtek 18. února 2021 v 09:05 h vlakem do Kyjova zast.

TRASA 8 km vede po asfaltových cestách a silnicích.

Odjezd z Bučovic v 09:05 h vlakem příjezd do Kyjova, zast. v 09:41 h. Zpět autobusem ze Svatobořic-Mistřína v 11:40 h (12:10 h, 12:40 h), návrat do Bučovic v 13:00 h nebo dle domluvy.

Trasa 8 km: Kyjov zastávka – ct Mutěnka – rozcestí po 2,7 km – ct Mutěnická – Svatobořice-Mistřín kulturní dům (8 km) – Svatobořice-Mistřín - restaurace (8,5 km) Viz: https://mapy.cz/s/cofenamoso

 

 

Svatobořice-Mistřín - 3 530 obyvatel, 193 m n. m.

První písemná zpráva o Svatobořicích pochází z roku 1349, o Mistříně z roku 1228. Osada Mistřín byla v minulosti dvakrát vypálena a zpustošena a dnes se rozkládá již na třetím místě. Stejný osud sdílely obě obce už od roku 1698, kdy se staly majetkem hraběnky z Lowensteinu, vdovy po hraběti Janu Karlovi Serényim. Spojeny s panstvím Milotice byly až od roku 1924.

Původní obce Svatobořice a Mistřín se sloučily v roce 1964.

V obci Svatobořice-Mistřín je pozdně barokní kostel Navštívení Panny Marie z roku 1743.

Socha sv. Floriana z roku 1745 je díle vídeňského sochaře J. K. Schletterera, který vytvořil také sochařskou výzdobu milotického zámku.

Dílem jeho žáka Ondřeje Schweigla je sousoší sv. Anny z roku 1791.

Dvě kamenné hlavy s podobou starořímského boha Januse s dvěma tvářemi pocházejí z poloviny

17. století a jsou nazývány "svatoborské opice". Nacházejí se na zdi bývalého panského dvora.

Z roku 1719 pochází zvonice, která byla v roce 1996 opravena a opět vybavena slunečními hodinami.

Kaplička ve Zmole je z roku 1700, další se nachází ve Vrbátkách a třetí, postavená v roce 1866, je v ulici Šardická.

Na památku obětí 1. světové války byly v obci postaveny 3 pomníky.

Internační tábor Svatobořice byl založen vládou Rakouska-Uherska během první světové války jako tábor pro uprchlíky před ruskou frontou. V letech 1914–1920 jím prošlo více než 7 000 osob ukrajinské, rusínské, polské národnosti a židovského vyznání. Mezi válkami sloužil jako chudobinec a transitní tábor pro vystěhovalce ze Slovenska.

Od Mnichova 1938 byl používán jako internační tábor pro „osoby nespolehlivé pro stát“. V roce 1942 začal být používán pro příbuzné uprchlých Čechů. Oficiálně byl zřízen ve Svatobořicích internační tábor (Internierungslager Swatoborschitz Bez. Gaya). Bylo zatčeno 1 100 osob v Čechách a 800 na Moravě. V táboře byli internováni i židé, postupně převážení do jiných koncentračních lágrů na smrt.

Tábor byl sice střežen četnictvem, ale měl všechny atributy koncentračního tábora – čtyřmetrový plot s třemi vrstvami ostnatého drátu, strážní věže, světlomety a mučení. Za období internace prošlo lágrem kolem 3 500 vězňů. Byly zde vězněny i děti rodičů popravených za heydrichiády.

Po osvobození Rudou armádou 1945 zde byli vězněni kolaboranti a němečtí zajatci. V roce 1948 byl tábor vyprázdněn a sloužil pak přechodně pro Řeky, kteří přišli do Československa z Řecka v roce 1950.

Dne 7. října 2017 byly na místě tábora otevřeny památník a muzeum.