18. 2. 21 Kyjov zast. – ct Mutěnka – ct Mutěnická – Svatobořice-Mistřín (8 km)
Kyjov zast. – ct Mutěnka – ct Mutěnická – Svatobořice-Mistřín (8 km)
čtvrtek 18. února 2021 v 09:05 h vlakem do Kyjova zast.
TRASA 8 km vede po asfaltových cestách a silnicích.
Odjezd z Bučovic v 09:05 h vlakem příjezd do Kyjova, zast. v 09:41 h. Zpět autobusem ze Svatobořic-Mistřína v 11:40 h (12:10 h, 12:40 h), návrat do Bučovic v 13:00 h nebo dle domluvy.
Trasa 8 km: Kyjov zastávka – ct Mutěnka – rozcestí po 2,7 km – ct Mutěnická – Svatobořice-Mistřín kulturní dům (8 km) – Svatobořice-Mistřín - restaurace (8,5 km) Viz: https://mapy.cz/s/cofenamoso
Svatobořice-Mistřín - 3 530 obyvatel, 193 m n. m.
První písemná zpráva o Svatobořicích pochází z roku 1349, o Mistříně z roku 1228. Osada Mistřín byla v minulosti dvakrát vypálena a zpustošena a dnes se rozkládá již na třetím místě. Stejný osud sdílely obě obce už od roku 1698, kdy se staly majetkem hraběnky z Lowensteinu, vdovy po hraběti Janu Karlovi Serényim. Spojeny s panstvím Milotice byly až od roku 1924.
Původní obce Svatobořice a Mistřín se sloučily v roce 1964.
V obci Svatobořice-Mistřín je pozdně barokní kostel Navštívení Panny Marie z roku 1743.
Socha sv. Floriana z roku 1745 je díle vídeňského sochaře J. K. Schletterera, který vytvořil také sochařskou výzdobu milotického zámku.
Dílem jeho žáka Ondřeje Schweigla je sousoší sv. Anny z roku 1791.
Dvě kamenné hlavy s podobou starořímského boha Januse s dvěma tvářemi pocházejí z poloviny
17. století a jsou nazývány "svatoborské opice". Nacházejí se na zdi bývalého panského dvora.
Z roku 1719 pochází zvonice, která byla v roce 1996 opravena a opět vybavena slunečními hodinami.
Kaplička ve Zmole je z roku 1700, další se nachází ve Vrbátkách a třetí, postavená v roce 1866, je v ulici Šardická.
Na památku obětí 1. světové války byly v obci postaveny 3 pomníky.
Internační tábor Svatobořice byl založen vládou Rakouska-Uherska během první světové války jako tábor pro uprchlíky před ruskou frontou. V letech 1914–1920 jím prošlo více než 7 000 osob ukrajinské, rusínské, polské národnosti a židovského vyznání. Mezi válkami sloužil jako chudobinec a transitní tábor pro vystěhovalce ze Slovenska.
Od Mnichova 1938 byl používán jako internační tábor pro „osoby nespolehlivé pro stát“. V roce 1942 začal být používán pro příbuzné uprchlých Čechů. Oficiálně byl zřízen ve Svatobořicích internační tábor (Internierungslager Swatoborschitz Bez. Gaya). Bylo zatčeno 1 100 osob v Čechách a 800 na Moravě. V táboře byli internováni i židé, postupně převážení do jiných koncentračních lágrů na smrt.
Tábor byl sice střežen četnictvem, ale měl všechny atributy koncentračního tábora – čtyřmetrový plot s třemi vrstvami ostnatého drátu, strážní věže, světlomety a mučení. Za období internace prošlo lágrem kolem 3 500 vězňů. Byly zde vězněny i děti rodičů popravených za heydrichiády.
Po osvobození Rudou armádou 1945 zde byli vězněni kolaboranti a němečtí zajatci. V roce 1948 byl tábor vyprázdněn a sloužil pak přechodně pro Řeky, kteří přišli do Československa z Řecka v roce 1950.
Dne 7. října 2017 byly na místě tábora otevřeny památník a muzeum.